"Tak tohle bych si do obýváku nepověsila!"

Máte pocit, že když umělec tvoří, je jeho cílem zdobit Váš obývák? Buďte si jistě, že ne. A pokud snad náhodou ano, nejspíš to nebude velký umělec. Když Vincent van Gogh tvořil, tvořil z potřeby tvořit bez ohledu na úspěch, kterého se ostatně nikdy nedožil. Je pochopitelné, že by každému tvůrci lichotil úspěch, ale je čestné místo nad sedačkou v obýváku ten úspěch, po kterém touží? Takový "úspěch" je ve většině případů cílem kýčařů, kteří parazitují na úspěchu těch, kteří se snažili přijít s nějakou novou myšlenkou, postupem, technikou,...zkrátka šli s kůží na trh. A pak přijde "kýčař" a ukradne si už hotové know-how, které se po letech neúspěchu osvědčilo, společnost dospěla k pochopení umělcových myšlenek, a použije tak, aby ho masy přijaly, aby si ho koupily do obýváku... Ostatně v čem tkví úspěch vietnamských obchodníků? Neplatí za vývoj výrobku, převezmou know-how od značkových výrobců a prodají je za podstatně nižší cenu. Proč, to všichni víme. Proč tu stejnou problematiku nevidí tzv. průměrný člověk v umění? Proč se tomu průměrnému člověku zdají plátna pocákaná Jacksonem Pollockem jako podvod, zatímco stejně pocákané tenisky nebo tričko (vyrobené sériově v miliónových nákladech) jsou cool? A byly by cool, kdyby na počátku nestály ty Pollockovy obrazy?
PS: Kdybyste si chtěli pověsit J. Pollocka do obýváku, na Aliexpressu jej koupíte již od 4.56 dolarů...