Konceptuální umění

„Myšlenka, i když nebyla převedena do podoby obrazu, je sama

uměleckým dílem. Myšlenkový proces umělce bývá často

zajímavější než výsledná realizace.“ Sol Le Witt

A opět jsme u známého jména Marcela Duchampa. Právě on je považován za „otce“ konceptuálního umění. Zasloužil se o to svatebním darem pro svou sestru Suzanne. V roce 1919 jí věnoval dopis, ve kterém byl návod, že si má koupit učebnici geometrie a přivázat ji k zábradlí svého balkónu, aby mohl vítr a déšť listovat. Není známo, zda Suzanne pokynů svého bratra uposlechla, ale to není vůbec podstatné. Umění jako myšlenka bylo na světě.

Tradiční umělecké dílo – socha, obraz, stavba, grafický list, to jsou zhmotněné myšlenky umělce. Taková myšlenka na umělecké dílo je obyčejně dokonalejší, krásnější a zajímavější, než výsledek. A o to se opírá konceptuální umění, které Vám dává návod, navozuje myšlenky, naviguje Váš myšlenkový pochod, kudy se má ubírat.

Zlatou érou konceptualismu se stává přelom 60. a 70.let 20.století. Koncept, neboli myšlenkový plán, se stává osou mnoha uměleckých děl, která se stávají součástí body-artu, performancí, happeningů, land-artu, instalací…

„Konceptuální umění je předně umění, jehož hlavním materiálem jsou myšlenky a koncepty, stejně jako například materiálem hudby jsou zvuky. Neboť koncepty a myšlenky jsou úzce spojeny s jazykem, konceptuální umění je druhem umění, jehož materiálem je jazyk.“ Harry Flint

„Jedinou obhajobou umění je umění, umění je definicí umění.“ Joseph Kosuth

„To, co můžete říci o umění, je, že je to umění. Umění je umění a všechno ostatní. Umění jako umění není nic jiného než jen umění. Co není umění, není umění.“ Ad Reinhardt,1961

"Umění je něco co stvořil člověk, za účelem evokovat v ostatních lidech emoce nebo myšlenkový postup, záměrně a v podobě takové v jaké to chtěl stvořit, neb věc taková, která vznikla náhodou se nedá považovat za umění." bývalý student GT - proč tato definice nemůže obstát?

Průkopníkem a jedním z nejvýznamnějších představitelů konceptuálního umění je Joseph Kosuth (*1945), který v roce 1961 prohlásil, že „myšlenka sama, i když není viditelná, je stejně tak uměleckým dílem jako jakýkoli výsledný produkt“. Proslavil se pak svými variacemi na téma „jeden a tři objekty“. Prvotinou na toto téma byla „Jedna a tři židle“(1965-66), následovala „Jedna a tři bedny“, „…stoly“…

Kosuth používá jazyk jako materiál i předmět svých uměleckých děl. Proto také vychází ve svém cyklu „jeden a tři objekty“ ze tří různých rovin:

1.rovina reálná, tj. skutečný, hmatatelný předmět (oblast skutečnosti)

2.rovina obrazová, tj. plošné vizuální zobrazení daného předmětu (oblast umění)

3.rovina pojmová, jazyková, chcete-li slovní, tj. pojmové vyjádření dané věci, její slovní opis podle naučného slovníku (oblast vědy)

Velká část konceptuálního umění zůstává pouze ve formě psaných návrhů, filmů, prezentací dokumentů a fotografií. Po vizuální stránce jsou tyto prezentace často nezajímavé, což je záměrem, aby se divák lépe soustředil na vlastní myšlenku než na její vizuální vyjádření. Vlastní umělecké dílo se mu totiž nepředkládá na výstavě, má se odehrát až v jeho hlavě. Tím se stává svébytným originálem, neopakovatelnou skutečností, která nejde znovu prezentovat, natož prodat.

Joseph Beuys (1921-1986)

Byl považován za šamana moderní doby. Jistě vzpomínáte na jeho tělovou akci „Jak vysvětlíme obrazy mrtvému zajíci“. Inscenoval události, při nichž dramatizoval soudobé problémy ve společnosti a vyjadřoval se tak k politickým tématům, neboť „…skutečné politické záměry v budoucnosti musí být umělecké“.

John Baldessari (*1931)

spálil v roce 1970 veškerou svou dosavadní tvorbu a v duchu konceptuálního umění učinil prohlášení „Už nebudu dělat nudné umění“. Tuto větu mnohokrát opsal, jako se píší školní tresty, a vyjádřil tak svou nechuť k minimalismu a Color Fields Paintings.

Mel Bochner (*1940)

Další z konceptualistů, který klade důraz na jazyk, na řeč. Jeho dílo „Řeč není průhledná“ (1970) upozorňuje na neupřímnost a lež v komunikaci mezi lidmi. Činí tak paradoxním způsobem, kdy větu o neprůhlednosti řeči proškrabává do začernělé plochy na skle, čímž dociluje pravého opaku psaného – totiž průhlednosti napsaných slov na špinavém pozadí.

James Sanborn (*1945)