Multimediální ovlivnění
Odedávna
tisíce umělců obohacovaly lidskou kulturu o obrazy, sochy, reliéfy. Obrazy ze
stěn jeskyní přešly na stěny chrámů, paláců i městských obydlí, na dřevěné
desky, na plátno.
Teprve na sklonku 20. století
přibyl k těmto materiálním výtvarným dílům také virtuální obraz – film, video a
počítač. Využití těchto „technických vymožeností“ postupně přešlo od pouhé
zábavy k prezentování vlastního pohledu na svět a události v něm.
Video-art předznamenal dlouhý vývoj
fotografie – byla to cesta od dokumentu, který měl svou výpovědní hodnotu, přes
masová média (lidé ve 2.světové válce a těsně po ní měli obrovský zájem o
autentické fotografie z celého světa) do galerií a muzeí umění, kde se
zakládaly sbírky fotografií. Fotografie se stala samostaným výtvarným oborem na uměleckých
vysokých školách.
Gordon Parks
V 90. letech 20. století se pak
zdálo, že fotografie je vedle tzv. „nových médií“ jediným zajímavým výrazovým
prostředkem současného umění.
I fotografie se začala rozčleňovat
do jednotlivých proudů:
q
konceptuální
q
sociální dokumentace
q
novinářská zpráva
q
reklamní fotografie
q
systematická analýza
q
……………
Bernd
a Hilla
Becherovi
jsou zástupci právě konceptuálního
proudu ve fotografii
Nan Goldinová (*1953)
před objektivem fotoaparátu pitvá
svůj život, život a umírání bere jako perspektivu vlastního bytí. Ve svých
fotografiích je až bezohledně upřímná (drogy, alkohol, AIDS)
Sigmar Polke (1941 - 2010)
experimentoval s chemikáliemi při
procesu vytváření fotografie a objevoval nové barevné estetické účinky.
Anke Erlenhoffové (*1959)
nestačí k výtvarné výpovědi samotná
fotografie. Přetváří je ve
foto-malby, používá digitální techniku.
Cindy Shermanová (*1954)
schovává vlastní identitu za masky
a i když fotí sama sebe, o sobě neprozrazuje nic.
„Jedná se zde o vyobrazení
personifikovaných pocitů se zcela osobním charakterem, zobrazující zcela sebe
samé – a ne mne.“
Druhým významným zdrojem uměleckého
projevu Cindy Shermanové je film. Fotografie inspirované filmovou tvorbou pak
vytvářejí dojem, že jsou skutečně fotografiemi ze „zlaté éry“ filmu, plné
napětí a emocí.
Thomas Ruff (1958)
podobně jako ve fotorealismu Chuck
Close
vytváří nadživotní fotografie lidí bez prominentních jmen a masmédii ověřených
estetických kvalit svých tváří. Jedná se o tzv. monumentalizaci normality.
jsou zástupci právě konceptuálního
proudu ve fotografii
Nan Goldinová (*1953)
před objektivem fotoaparátu pitvá
svůj život, život a umírání bere jako perspektivu vlastního bytí. Ve svých
fotografiích je až bezohledně upřímná (drogy, alkohol, AIDS)
Sigmar Polke (1941 - 2010)
experimentoval s chemikáliemi při
procesu vytváření fotografie a objevoval nové barevné estetické účinky.
Anke Erlenhoffové (*1959)
nestačí k výtvarné výpovědi samotná
fotografie. Přetváří je ve
foto-malby, používá digitální techniku.
Cindy Shermanová (*1954)
schovává vlastní identitu za masky
a i když fotí sama sebe, o sobě neprozrazuje nic.
„Jedná se zde o vyobrazení
personifikovaných pocitů se zcela osobním charakterem, zobrazující zcela sebe
samé – a ne mne.“
Druhým významným zdrojem uměleckého
projevu Cindy Shermanové je film. Fotografie inspirované filmovou tvorbou pak
vytvářejí dojem, že jsou skutečně fotografiemi ze „zlaté éry“ filmu, plné
napětí a emocí.
Thomas Ruff (1958)
podobně jako ve fotorealismu Chuck
Close
vytváří nadživotní fotografie lidí bez prominentních jmen a masmédii ověřených
estetických kvalit svých tváří. Jedná se o tzv. monumentalizaci normality.
Komentáře
Okomentovat