Příroda
se od dob anglických krajinářů počátku
19. století a následného průmyslového rabování dost změnila. Proto klasická
krajinomalba začala hned z kraje 20.století skomírat na úbytě.
V
60.letech 20.století se vzedmula nová vlna návratu k přírodě inspirovaná
ekologickým hnutím. A opět jsme u slůvka „ozvláštnění“ – umělci ale tentokrát
neozvláštňují krajinomalbu, ale přímo samotnou krajinu.
„Podle
mne způsobuje plastika v místnosti rozervání interiéru. Je zbytečným dodatkem k
prostoru, který by měl postačovat sám o sobě…“ Michael
Heizer
K
vytvoření tohoto díla potřeboval Michael Heizer
(*1944) vyhloubit a přemístit 240 000 tun kamení a písku.
City |
Robert Smithson (1938-1973)
„Spirálovité
molo“ měří téměř 500m, čímž odpovídá měřítkům prostor nevadské roviny či moře utahského
zálivu.
Christo (Christo
Javacheff,*1935)
„Údolní
opona“(1970-1972)
Údolní
opona patří k monumentům zemního umění. Autor se jako vždy velmi pečlivě
připravoval mnoha skicami nad řadou fotografií krajiny, kterou hodlal
změnit. Opona má údolí dělit tak dlouho,
dokud se nerozpadne.
Tato
plátěná stěna měří na výšku 5,8m, 40km
na délku (Kalifornie,1972-76)
1995, Reichstag
Richard Long (*1945)
„Linie
deseti mil“= 16ti km stezka, kterou autor sám, za asistence tv
kamer, vyšlapal chůzí sem a tam jako protiklad amerického pojetí zemního umění.
|
Andy Goldsworthy (*1956)
Ivan Kafka (1952)
typický
představitel českého pojetí land artu,
často spojeného s uměním akce a konceptuálním uměním
Výstraha
z radosti II.(1992-1997), 2000 kuželů na Isartor Platz v Mnichově
Kuželky
rozestavěné v prostoru v přesných rozestupech nám připomínají někdejší
spartakiády…
Zorka Ságlová (*1942)
Kladení
plín u Sudoměře“- spojení zemního a akčního umění
Protože
akce v přírodě jsou v evropském pojetí pouhého dočasného
ozvláštnění přírody
velmi nenáročné, můžeme se s díly anonymních výtvarníků setkat kdekoli.
Komentáře
Okomentovat