- Fotorealismus je jen část směru, který nazýváme hyperrealismus - ten se vztahuje ke stejnému způsobu vizuálního vyjádření a zahrnuje v sobě další termíny, jako fotorealismus, superrealismus, zaostřený realismus, artefaktualismus, veristické sochařství.
- Tento druh malby i sochařství se rozšířil v 70.letech hlavně v USA.
- Zčásti je to reakce na vlnu abstraktního expresionismu.
- Umělci zachycují bez příkras a do posledního detailu obyčejné lidi.
Soustředění se na detail, pečlivé řemeslné provedení
a téměř vědecký přístup (srovnatelný s pečlivostí přístupu neoimpresionistů),
to jsou vedle zprostředkování vidění světa okem kamery nebo fotoaparátu, hlavní
odlišnosti od klasického realistického portrétu - viz malba slavného ruského realistického malíře Ilji Repina, které je portrét hudebního skladatele Musorgského. Je zobrazen tak, jak obvykle vypadal, protože malíř ho maloval mnoho hodin, nikoli jak by vypadal ve zlomku vteřiny, během které vzniká fotografie.
Chuck Close (1940)
Jeho otec byl často nemocný, proto se rodina od jeho dětství často stěhovala po celých Spojených státech, aby získala různé finanční výhody. Close, který tak nemohl mít stálé kamarády, se upnul na kresbu a malbu, o kterou stěhováním nemohl přijít.
Díky Fullbrightově stipendiu vystudoval nejen Yale University, ale studoval i v Evropě a svou první samostatnou výstavu měl již ve svých 30ti letech.
„Chci se zabývat obrazem, který
zachytil fotoaparát,…a který je dvojrozměrný a nabitý povrchovými detaily.“ Chuck
Close,1970
Zpočátku maluje podle černobílých fotografií své autoportréty a portréty lidí ze svého okolí - přátele, sousedy,... aby v obrovských rozměrech ukázal detaily fotografie vlivem hloubky ostrosti: detaily, které na fotografii ani nepostřehneme (pigmentové skvrny, rozšířené póry, mastné vlasy,...) Obyčejní lidé bez příkras pak na obrazech billboardových velikostí vypadají nepřitažlivě až ošklivě, protože v těchto velikostech jsme zvyklí vídat vyretušované "nadlidi" - vystylované modelky, televizní hvězdy... Tomuto Closeovu přístupu říkáme monumentalizace normality.
Close pracuje i různými technikami - airbrushem, aby i povrch obrazu připomínal fotografii, ale i akrylovými a olejovými barvami. Dokonce v době, kdy po závažném onemocnění páteře ochrnul, maloval štětcem, který držel v ústech.
V poslední době vytváří obrazy složené z různobarevných skvrn různých tvarů, které se skládají do obrazu až s větším odstupem od plátna.
Richard Estes (1932)
O tvorbě amerického malíře Richarda Estese se říká, že je realističtější než realita. Je to dáno tím, že se nespokojí jen s prostým přenesením reality fotografie na plátno, ale odrazy ve sklech - výkladních skříních, oknech projíždějících aut, dveřích prosklených výtahů,... jsou stejně ostré a bez sebemenší deformace reality, jako přímý pohled na realitu.
Malcolm Morley (1931)
Britský umělec, který už ale od roku 1958 žije v New Yorku. K malování se dostal přes své problémy se zákonem - jako mladý byl odsouzen za krádež na 2 roky, a když si ve vězení přečetl životopis Vincenta van Gogha, rozhodl se dát na dráhu malíře.
V USA se seznámil s Barnettem Newmanem, který ho pak představil Andymu Warholovi a Royi Lichtensteinovi. Ovlivněn jejich tvorbou přešel od původního abstraktního expresionismu k fotorealismu, kterému říkal superrealismus.
Podobně jako ostatní fotorealisté vychází z fotografie, ale z té, která byla přetištěna levnou technikou na papír - zdrojem mu byly různé brožury pro turisty.
Jeho nejslavnějším dílem je "Parník S.S.Amsterdam"z roku 1966.
Tjalf Sparnaay (1954)
Nizozemský malíř, který vychází z tradičního malířství své vlasti. Jeho obrazy jsou zvětšeninami reklamních fotografií - tzv. produktovek, které zboží prodávají na základě jejich "zkrášlení" - tedy nafocením s takovými úpravami a nasvícením, aby zboží na nich vypadalo co nejlákavěji.
Technikou i zaměřením se zde pak nabízí srovnání s barokními vanitas.
Audrey Flack (1931)
Obrazy této americké umělkyně vypadají na první pohled velmi přebarveně, až kýčovitě pouťově. Takovým způsobem je prezentován ženský svět - plný barev a tretek, ale také symbolů. Takhle se prolínají obrázky v ženských časopisech - aby se prodávaly, snaží se být časopisem pro každou ženu, ale tím pádem nejsou v celku tak, jak jsou, pro žádnou ženu (na jedné stránce co nového si obléknout, abychom byly sexy, na druhé jak ušetřit, na další jak zhubnout a završí to recepty na čokoládové dortíky...).
Obrazy Audrey Flack jsou plné symbolů ženskosti, ženského světa od dob Evy.
Gerhard Richter (1932)
Tento německý umělec se narodil v Drážďanech a díky své minulosti zatížené členstvím v Hitlerjugend měl po válce stížený přístup ke vzdělání. Později díky svému odporu k socialistickému realismu emigroval do Západního Berlína. Ve svých abstraktních obrazech reflektuje právě hrůzy prožitých utrpení.
Ve své fotorealistické tvorbě pracuje s fotografiemi, které bychom označili za "nepovedené" - rozmazané snímky, snímky objektů v pohybu,... Zajímavá je jeho technika, kdy olejomalbu tupuje suchým štětcem a vytváří tak dojem zrnitosti fotografie, kterou maluje.
Komentáře
Okomentovat